útulkáček?

4. září 2015 v 12:49
Zdravím Vás! :)

Dneska jsem přemýšlela o tom, že jsem dlouho nepsala žádný článek. Čistě jenom článek - ne jen pár větiček, přidat video a podobně. Ale dlouho mě nic nenapadalo. Pak se mi do mysli vloudil fakt, že v dnešní době (určitě jste to také zaregistrovali) je velký problém s množírnami psů. Nejen na sociálních sítích se objevují výzvy: Nekupuj, adoptuj! Je to krásná myšlenka, ale nic až tak neřeší.


Lidé, kteří chtějí psa na výstavy, koupí si psa z nějaké chovatelské stanice. Lidé, pro které je takový pes "zbytečný" - neboť nechtějí objíždět výstavy a přijde jim to zbytečně velký výdaj - koupí pejska od známého nebo na inzerát. Například jako odměna pro dítě za vysvědčení, či dárek na Vánoce. Jenže: dítě se o psa samo nepostará a možná se ani starat nechce - musí jej venčit, krmit, opečovávat a vychovávat - a rodiče na něj nemají čas nebo se jim také nechce. A přesně tito chudáci pak často končí v útulcích. A lidé mají strach takové psy adoptovat.. Což je celkem pochopitelné. Nevíte, co pejsek prožil, jak bude reagovat na to, či ono. Proto se s Váma chci podělit o příběh jednoho takového útuláčka! :)

Vyrůstala jsem v prostředí, kde vždy byl nějaký hafan, takže i my doma nějakého musíme mít, jinak si to ani neumím představit. Je to náročné, to je pravda, ale na druhou stranu krásné mít takového kamaráda, který ví, jak Vám je. Pokud jste šťastní, jsou šťastní i oni. Pokud jste smutní, snaží se Vás rozveselit, abyste alespoň na chvíli zapomněli, co Vás trápí.
Prvního pejkska, kterého jsme měli a kterého si pamatuju, jsme měli od známých. Měli hodně štěňátek, tak jsme si jedno vzali. Byl s náma přes 10 let. Když odešel, mamka dalšího psa nechtěla, ale já ano. Souhlasil se mnou i taťka, takže jsem se začala poohlížet, kde bychom si vzali nějaké štěndo. Chtěla jsem Slovenského čuvače. Nakonec to dopadlo tak, že jsme si nového kamaráda byli vybrat v útulku.
Byl hrozně vyhublý, protože se toulal. Nevíme jak dlouho a ani nevíme proč. Ale padnul nám do oka. Byl naprosto v pohodě, úplně klidný, i když na něj hulákala spousta ostatních psů. Odvezli jsme si ho domů a začali psát společný příběh. Pravděpodobně žil v bytě, jelikož je čistotný. Na vycházkách se choval klidně a ani lidé mu nedělali problém. Ale jak čas plynul, zjistili jsme, že se nemá rád ostatní psy. Ani kočky.
Dnes už jsou to 3 roky, co odjel s náma domů. Kočky pořád nemá rád, ale psi už mu nedělají takový problém. Už na ně není tak agresivní, je to lepší. Není to přílišný mazel, ale pokud chce pohladit, umí si o to říct. Zvládá základní povely - sedni, lehni. Občas je to s ním těžší, ale to se dalo předpokládat. Nevíme vlastně nic z jeho minulosti...

A snad ještě na závěr. Pokud chcete psa, pořádně si to rozmyslete, zda budete ochotni věnovat mu svůj čas. Jestli budete ochotni s ním chodit ven, i když je venku zima. Venčit jej jen v létě prostě nejde..

Já sama chodím s chlupáčem na vycházky každý den - 2x denně (pokud jsem doma), 7 dní v týdnu (občas mě někdo vystřídá, takže řekněme 4 - 5 dní v týdnu), za jakéholiv počasí (jedinou výjimkou je bouřka. To ven nechodíme, ale počkáme, až odejde)

Podívejte se na video VEZMI MĚ DOMŮ

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Luci Luci | E-mail | Web | 6. září 2015 v 13:43 | Reagovat

adopce je dobrá - to ano... ale jak říkáš ty, člověk neví, čím si pejsek prošel a jak bude jednat... moc bych si psa přála, ale nemůžu doma mít žádné zvířátko kvůli rodičům a na pejska bych teď ani neměla čas... proto čekám na dobu, kdy budu starší :) pěkný článek :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama